Bankovnictví
Factoring, produkt, který je z pohledu české legislativy nedefinovaný, a dalo by se tedy říci neexistující, má za sebou další úspěšný rok. I loni totiž pokračoval podle statistik Asociace factoringových společností České republiky v dvouciferném růstu. Objem factoringových transakcí měřený celkovou hodnotou pohledávek postoupených osmi největším poskytovatelům, členům Asociace, se zvýšil z Kč 104,8 miliard v roce 2006 na Kč 127,1 miliard v roce 2007 a v poměrném vyjádření tak vzrostl o 21,3 %. Prostřednictvím factoringového financování bylo do české ekonomiky na konci roku 2007 zapojeno téměř Kč 23 miliard a odhaduje se, že tento finanční produkt využívá okolo dvou tisíc podnikatelských subjektů, převážně malých a středních firem.
Z okrajového a poněkud exotického nástroje financování, kterému v polovině devadesátých let pomohl k rozvoji zdrženlivý přístup bank k úvěrování některých sektorů ekonomiky, se tak stává běžně využívané finanční řešení. Pro jeho uživatele i potenciální zájemce, kterým navíc rostoucí konkurence na finančním trhu v posledních letech přinesla i výrazné snížení nákladů spojených s factoringem, je to dobrá zpráva. Byla by jistě i pro ty, kteří ve factoringové branži pracují, případně pro akcionáře factoringových společností. Těm ale společně se širší odbornou veřejností začíná dělat starosti to, co jsme zmínili na úvod. V České republice není factoring definován a to by v případě legislativních změn s dopadem do účetní nebo daňové oblasti, eventuálně při interpretaci účetních postupů factoringových operací odlišné od té, která v současné době převažuje, mohlo mít nepříznivé dopady jak na ty, kdo jej využívají, tak na jeho poskytovatele.
O významu factoringu jako alternativního způsobu financování, který umožňuje přístup k cizím zdrojům i firmám, jež mají omezený přístup k bankovním úvěrům, ale zajímá i ty, které využívají služby v oblasti převzetí rizika a správy pohledávek, přitom dnes již nikdo nepochybuje. Jeho užitečnost prokazuje i vývoj v rozvinutých ekonomikách, kde objem factoringových transakcí také roste, i když pochopitelně ne tak vysokým tempem jako v České republice a v některých dalších státech Střední a Východní Evropy. Paradoxně však dochází k situaci, kdy neregulované prostředí a zcela liberální přístup, který u nás v první polovině devadesátých let rozvoji tohoto produktu napomáhal, by mohl do budoucna znamenat limitující nejistotu a další růst factoringu zbrzdit. Velký význam, který má tento způsob financování hlavně pro rozvoj malého a středního podnikání, byl při tom prokázán v Západní Evropě nejen celou řadu výzkumů a marketingových rešerší, ale hlavně praxí.
Factoringové společnosti si tento stav uvědomují a v roce 2008 chtějí v tomto směru aktivně působit s využitím vlastní Asociace i České leasingové a finanční asociace, které je převážná většina z nich také členem. Jejich cílem je zvýšit jistotu, že současně používané principy tohoto produktu a související účetní postupy budou nadále obecně akceptovány a sníží se riziko vyplývající z případné odlišné interpretace. Chtějí proto komunikovat s širší odbornou veřejností a plánují i spolupráci s Vysokou školou ekonomickou. Je to určitě třeba, neboť podle odborných prognóz objem factoringových operací poroste i v roce 2008. Tyto úvahy podporuje také statistický údaj tzv. penetrace trhu, který vyjadřuje poměr celkové hodnoty postoupených pohledávek k HDP. V České republice dosáhl v roce 2007 hodnoty 3,5%, ve vyspělých západoevropských ekonomikách se ale běžně pohybuje okolo 10%. Factoring si tedy určitě zaslouží, aby začal i v České republice existovat.
Tomáš Morávek, 3. 4. 2008