Na experimenty není chuť

Rozhovor s Tomášem Morávkem, generálním ředitelem ČSOB Factoring
 
Jak se za poslední rok změnil přístup firem k využívání factoringu?
 
Asi podle očekávání. Firmy využívají factoring jako alternativu k bankovnímu financování, dostupnost úvěrů se po nástupu krize snížila a o alternativní řešení roste zájem. Jako žádná finanční instituce, ani factoringové společnosti ovšem nemohou vstoupit do financování firem s nízkou pravděpodobností přežití, přesto jsme v minulém roce nakonec zaznamenali rekordní vývoj nového obchodu. Našimi klienty se staly v řadě případů větší podniky, které do té doby využívaly převážně bankovní úvěry.
 
Lze říct, že krize donutila využívat factoring i firmy, které jej v minulosti nevyužívaly?
 
Ano, jak vyplývá z předchozí odpovědi, lze.
 
Změnila se během roku 2009 cena odkupovaných pohledávek? Pokud ano, můžete uvést praktický příklad?
 
Pohledávky jsou zpravidla postupovány factoringovým společnostem za nominální hodnotu, nelze tedy hovořit o změně ceny pohledávek. Máme-li na mysli vývoj nákladů, které s využitím factoringových služeb souvisejí, mohu hovořit pouze za naši společnost, neboť cenovou politiku našich konkurentů neznám. Za administraci postoupení a související správu pohledávek je klientovi účtován factoringový poplatek, v případě tzv. bezregresního factoringu obsahuje i složku za převzetí rizika. Není tajemstvím, že factoringové společnosti tuto službu zajišťují na základě úvěrového pojištění a to logicky v souvislosti s krizí podražilo. Dalším nákladem je úrok. Obecná nejistota na finančních trzích zvýšila po nástupu krize cenu peněz, banky a ostatní finanční instituce, tedy i naše společnost, logicky reagovaly zvýšením úrokových marží. To ovšem bylo kompenzováno poklesem základních sazeb, takže dopad do nákladů pro klienty nakonec nebyl nijak dramatický.
 
Souhlasíte, že zatímco před krizí se náklady na factoring pohybovaly okolo deseti procent z ceny faktury, krize vyhoupla cenu na dvojnásobek?
 
Obávám se, že nemohu souhlasit ani s jedním z údajů. Znovu budu hovořit pouze za naši společnost, kde tomu tak rozhodně není. Struktura nákladů a vliv krize na jednotlivé z nich byl vysvětlen výše. Když už chceme sčítat nesčítatelné, dva různé náklady počítané z odlišných základů, postupujme zcela konkrétně a pomozme si příkladem. Naúčtujme malému klientovi s předpokládaným ročním obratem Kč 30 mil. v podstatě maximální factoringový poplatek se kterým pracujeme, 1,5%, a počítejme, že průměrná návratnost jeho pohledávek bude 60 dnů. Jejich saldo, Kč 5 mil., budeme ochotni financovat z 80% a tento klient bude nárok čerpat trvale, tj. po celý rok bude platit úrok z Kč 4 mil. Stanovme úrok poměrně vysokou přirážkou 4,5% k hypotetické (ale celkem reálné) jednoměsíční sazbě PRIBOR 1,3 a dostaneme se na úrokovou sazbu pro našeho klienta 5,8% p.a. Klient tak za jeden rok spolupráce zaplatí na factoringovém poplatku Kč 450 tis. a na úrocích 232 tis., celkem tedy Kč 682 tis., což je z hodnoty postoupených pohledávek pouze 2,3%! V praxi náklady s využitím factoringu ovlivňuje celá řada proměnných, třeba návratnost z postoupených pohledávek a zobecňující úvahy na toto téma jsou proto ošidné. V případě naší společnosti ovšem ani před krizí, ani po krizi nebyly náklady na úrovni uváděné v otázce, určitě se nezdvojnásobily, a už vůbec nepředstavují dvacet procent z hodnoty pohledávek. A pokud by to pro český trh platilo v širším měřítku, myslím, že bychom to měli velmi jednoduché.
 
Jaký odhadujete vývoj na tomto trhu během letošního roku?
 
Předpokládám, že se již výrazněji projeví dobrý vývoj nového obchodu z minulého roku, vyrovná pokles, který jsme loni díky celkovému útlumu ekonomické aktivity zaznamenali, a obrat postoupených pohledávek opět poroste.
 
Čekáte nějaké zásadní změny nebo novinky?
 
Krize nastartovala určitý vývoj, který ovlivnil prostředí, ve kterém budeme ještě nějakou dobu podnikat i žít. Zásadní změny proto nečekám, ani novinky. Factoring je poměrně konzervativní produkt s celkem rigidně stanovenými pravidly. Odklon od nich obvykle znamená rizikovější varianty a na experimenty asi v souvislosti s krizí není velká chuť. My jsme naopak v naší společnosti hovořili o „návratu ke kořenům“, o zvýšeném respektu ke všem principům, které umožňují řešit factoringem rizikovější situace.
 
Asociace factoringových společností přijala na konci loňského roku dva nové členy, předpokládáte, že se bude letos dále rozšiřovat?
 
Přiznám se, že si nejsem vědom, že by na trhu působil významnější subjekt, který ještě není členem Asociace. Pokud se nikdo takový neobjeví, domnívám se, že se počet členů nezmění.
 
Jaká jsou v současné době rizika tohoto způsobu financování?
 
Máme-li na mysli rizika pro poskytovatele, domnívám se, že jsou stejná jako v minulosti a stejná jako v případě jiných forem financování, pouze se mírně zvýšila pravděpodobnost jejich výskytu.
 
Celkový obrat postoupených pohledávek v loňském roce byl těsně pod hranicí sto miliard korun, je možné říct, kolik z tohoto objemu nebylo splaceno?
 
Obávám se, že ne, neboť tato informace není součástí statistik Asociace factoringových společností.
 
Myslíte si, že letos se objem postoupených pohledávek přehoupne přes hranici sto miliard korun?
 
Ano, obecně jsem optimista a myslím, že objem factoringových transakcí téměř určitě poroste. Protože jsme teprve na začátku roku, rád se vyhnu doplňující otázce o kolik.
 
Jak byste zhodnotil vliv krize na factoring?
 
Na jejím počátku jsme hovořili o tom, že špatné časy v ekonomice znamenají příležitost pro ty, kdo nabízejí alternativní způsoby financování, tedy i pro factoringové společnosti. Rok 2009 to zatím nepotvrdil, ale jak jsem zmínil, dobrý vývoj nového obchodu nás naplňuje mírným optimismem pro rok 2010. Jako člověk, který pracuje ve factoringu již řadu let, budu rád, když tento způsob financování osvědčí v krizi svou schopnost řešit rizikovější situace, a přeji si, aby její vliv na factoring i jeho uživatele byl co nejmenší. Myslím, že toto přání se mně zatím plní.
 
Euro, 15.3.2010