Factoring versus úvěr 1

V definici factoringu, kterou uvádí na svých webových stránkách Česká leasingová a finanční asociace, se říká, že tento finanční produkt představuje alternativu k bankovnímu úvěru. Definice bývají poměrně stručné a ani z této se proto nedozvíme, jak vychází porovnání této alternativy s tradičním řešením, úvěrem. O factoringu se navíc často hovoří jako o financování s přidanou hodnotou, neboť kromě přínosu do cash-flow zajišťuje pro své uživatele také komplex služeb v oblasti správy pohledávek a převzetí rizika neplacení. Jak tedy vlastně vychází factoring z porovnání s jinými možnými způsoby řešení v oblasti financování a práce s pohledávkami?
 
Hlavním motivem je financování
Není tajemstvím, že hlavním motivem pro využití tohoto produktu zejména v současné době, kdy se obecně zhoršil přístup k úvěrům, je právě financování. Podívejme se proto nejdříve na tuto funkci factoringu. Že je factoring alternativa k bankovnímu úvěru, je ostatně uvedeno již ve zmíněné definici a vzhledem k tomu, že zdrojem pro factoringové financování jsou krátkodobé pohledávky (obvykle se splatností do 90 dnů), logicky se nabízí porovnat factoring s úvěry, které pohledávky využívají jako zajištění. Ty bývají označovány jako revolvingové úvěry zajištěné zástavou pohledávek.
 
Kde banky končí, factoringové firmy začínají
Podobná východiska i použitelnost obou řešení podtrhuje i skutečnost, že objem vhodných pohledávek je určující pro stanovení výše prostředků, které může příjemce financování využít. Právě výše zdrojů, kterou konkrétní produkt svému uživateli zajistí, je pro finanční řízení velmi důležitá. Banky ji v případě úvěrů zajištěných pohledávkami obvykle určují procentuálním propočtem. V takové kalkulaci bývá přínos z pohledávek do lhůty splatnosti do 70% a banky jsou někdy ochotny nižším poměrem, zpravidla do 40%, zahrnout do nároku na čerpání i pohledávky maximálně do 30 dnů po lhůtě splatnosti. Factoringové společnosti pro propočet nároku na čerpání z postoupených pohledávek nerozlišují, zda jde o pohledávky před či po lhůtě splatnosti, ale stanovují jednotné procento financování, většinou na veškeré pohledávky do 90 dnů po splatnosti. Toto procento bývá navíc vyšší a na zmíněných 70%, kde banky končí, factoringové společnosti začínají. V případě bonitních pohledávek a příznivé platební historii odběratelů není výjimkou financování ve výši 90%. Závěr je tedy v tomto ohledu jasný – factoringem lze získat ze srovnatelného objemu pohledávek více zdrojů.   
  
Růst společně s klientem                                                                                                                 
Liberálnější přístup poskytovatelů factoringového financování má pochopitelný důvod. Ve factoringu jsou pohledávky spravovány na denní bázi, factoringová společnost si udržuje velmi dobrý přehled o jejich vývoji a díky postoupení má nad těmito aktivy lepší kontrolu. Může proto proti nim svým klientům poskytnout větší objem finančních prostředků. Regulace revolvingových úvěrů v bankách naopak probíhá obvykle pouze jednou za měsíc a změny, ke kterým v období jednoho měsíce v portfoliu zastavených pohledávek logicky dojde, nutí banky ke konzervativnějším propočtům. Dalším rozdílem je, že pokud roste klientovi obchod, generuje více pohledávek a potřebuje logicky větší objem prostředků, může být poměrně rigidně stanoveným maximálním rámcem bankovního úvěru limitován a jeho případné navýšení znamená poněkud složitý schvalovací proces. Factoringová společnost je naopak schopna rostoucí objem pohledávek flexibilně kopírovat a zajímá ji zejména, zda se nezhoršuje návratnost. Proto se také říká, že factoringové financování roste současně s klientem.
 
Sofistikované aplikace
Zmínka o denní správě pohledávek může ovšem vyvolat otázku, zda výhoda v podobě snadnější dostupnosti a vyšší disponibilní částce k čerpání není zaplacena zvýšenou pracností plynoucí z denní komunikace s factoringovou firmou. Vzhledem k tomu, že factoringové společnosti jsou pro správu transakcí vybaveny sofistikovanými aplikacemi, které jsou schopny čerpat informace k postoupeným pohledávkám z běžných účetních softwarů, je taková obava lichá a veškerá komunikace může probíhat zcela automatizovaně v elektronické podobě. Skutečnost, že factoringová společnost disponuje systémem pro správu pohledávek, aktivně s nimi pracuje, komunikuje o úhradách s odběrateli a vede upomínkové řízení, logicky vede k úvaze, že tyto činnosti nelze dělat zadarmo. Často se navíc poněkud zjednodušeně uvádí, že factoringové firmy jsou ve srovnání s bankami dražší. Podívejme se proto nyní na další důležitý aspekt, jak vypadá srovnání factoringu s bankovním úvěrem z hlediska nákladů, které uživatelům těchto typů financování vzniknou.
 
Komplexní produkt s další funkcí
Zmíněné zjednodušené hodnocení často pokračuje konstatováním, že banky účtují klientům pouze úroky, zatímco náklady spojené s factoringem tvoří kromě úroků kalkulovaných z poskytnutého financování také factoringový poplatek, počítaný z obratu postoupených pohledávek. Na první pohled se tedy zdá, že právě poplatek je ten náklad, který factoring v porovnání s bankovním úvěrem prodražuje, a zkusme se proto zaměřit nejdříve na něj. Factoringový poplatek skutečně zohledňuje činnosti a s nimi související náklady, které vznikají ve factoringové společnosti při administraci postoupení pohledávek, jež je nutnou podmínkou pro čerpání factoringového financování. Na druhou stranu, na základě postoupení factoringová společnost zajišťuje pro svého klienta celou škálu služeb souvisejících se správou pohledávek (párování plateb, upomínání, inkaso aj.). Factoring je proto v tomto ohledu velmi komplexní produkt a plní další funkci, která v bankovním úvěru obsažena není. V případě tzv. bezregresního factoringu zohledňuje poplatek i skutečnost, že factoringová společnost přebírá riziko neplacení odběratelem, a factoring by tak musel být porovnáván např. s neodvolatelným akreditivem, což je poměrně nákladný bankovní produkt, který navíc sám o sobě nezajišťuje funkci financování. Pomíjíme při tom skutečnost, že v procesu schvalování a čerpání úvěru vzniká klientům bank celá řada souvisejících poplatků, jinými slovy, ani náklady s bankovním úvěrem netvoří jen úroky. Tím jsme se dostali k jejich porovnání.                       
                                                                                                                                                                                                        
Možnost dosažení značných úspor                                                                                                            Factoringové financování funguje jako kontokorentní v tom smyslu, že klient může, ale není povinen čerpat prostředky do určité výše, která je ve factoringu dána smluvně dojednaným procentem financování (jak bylo zmíněno výše, to se pohybuje mezi 70 – 90 %) a kumulovanou hodnotou postoupených pohledávek. Zavedené factoringové společnosti nabízejí klientům úrokové sazby, které jsou srovnatelné s cenou zdrojů při čerpání bankovního kontokorentního úvěru. Revolvingové úvěry jsou zpravidla o něco levnější, pokud ovšem klient zcela nevyužije smluvně dojednaný limit, je často nečerpaný rozdíl zatížen tzv. závazkovou provizí či rezervačním poplatkem. Toto zpoplatnění banky, na rozdíl od factoringových společností, standardně uplatňují i na nečerpaný kontokorentní limit. Závěr je zřejmý. Vhodným řízením factoringového financování a čerpáním nároku pouze v momentě, kdy jsou prostředky zatížené úrokem okamžitě využity, lze dosáhnout značných úspor, byť je úroková sazba v porovnání s bankovním úvěrem o něco vyšší.
 
Ne zcela jednoduché srovnání
A jaký je závěr? Přestože je v úvodu zmíněná definice nepochybně správná a factoring je určitě alternativou k bankovnímu úvěru, není srovnání těchto produktů zcela jednoduché, protože jsou poněkud odlišně koncipovány. Základní funkci, dodat do podnikání další finanční zdroje, mají společnou, factoring ovšem kromě toho, že je snáze dostupný, znamená další přínos v oblasti správy pohledávek, případně ochrany před platební neschopností odběratelů. Ke stručnému zhodnocení by mohla posloužit parafráze známého rčení: „Za o něco více peněz o hodně více muziky“.                                  
                                                                                                                                                                                                   
Ing. Tomáš Morávek, generální ředitel ČSOB Factoring, a.s.                                               MODERNIRIZENI.IHNED.CZ, 21.4.2010.