Ač se to nezdá, historie factoringu v nových ekonomických podmínkách České republiky je už poměrně dlouhá a první factoringové společnosti založené počátkem 90. let minulého století pomalu chystají oslavy 20. výročí založení. Budou to oslavy bouřlivé a bohaté nebo se oslavenci a jejich hosté mají připravit na skromné připomenutí bez velkého dopadu do firemního rozpočtu?
Statistika, kterou sestavuje Asociace factoringových společností České republiky ke konci každého čtvrtletí, zatím nepotvrzuje zkušenost ověřenou v minulosti v západoevropských ekonomikách, podle které zhoršený ekonomický vývoj přeje poskytovatelům alternativního financování. Výsledky k 30. červnu 2009 naopak ukazují, že pokles factoringového trhu pokračuje. Podle zmíněné statistiky dosáhl objem factoringových transakcí měřený kumulovanou hodnotou postoupených pohledávek částky Kč 43,9 mld., což je pouze necelých 63 % v porovnání se stejným údajem z loňského roku. Není bez zajímavosti, že se jedná o objem o něco vyšší než v roce 2005, ale také o něco nižší než v roce 2006 a lze tak snadno spočítat, o kolik let nazpět se factoring vrátil.
Objem factoringových transakcí je jednoduchý údaj, kterým je nejčastěji poměřována výkonnost jednotlivých firem a v relaci k makroekonomickým veličinám i míra zapojení do národní ekonomiky. Poměr k hrubému domácímu produktu např. vyjadřuje tzv. penetraci trhu a ta umožňuje porovnávat význam factoringu z makroekonomického hlediska v jednotlivých statistických období, ale také mezi jednotlivými státy. Pro posouzení významu factoringu jako alternativního finančního řešení má ovšem větší vypovídací hodnotu údaj, se kterým se tak často nepracuje, ale je opomíjen trochu neprávem, a to objem prostředků, které mají factoringové firmy zapojené do financování podnikatelských aktivit svých klientů. V pololetí roku 2008 dosáhl dle statistik Asociace factoringových společností částky Kč 24,1 mld., v letošním roce ke stejnému datu již jen Kč 14,3 mld., což je méně jak 60 % loňské skutečnosti. Pokles je tedy dokonce o něco větší než u objemu postoupených pohledávek. Při předpokládaném prodloužení průměrné návratnosti (kdy srovnatelný obrat vytváří vyšší průměrný stav postoupených pohledávek) tento vývoj signalizuje relativně nižší ochotu či schopnost factoringových firem přinášet podnikatelské sféře dodatečnou likviditu právě v období, kdy je jí nejvíce třeba.
Jen těžko lze ovšem z této situace vinit samotné poskytovatele factoringového financování. Ti by jistě rádi plnili svou úlohy finančních partnerů určených právě pro oblasti vyššího rizika, do kterých se bankám zejména v období recese nechce. I factoringové firmy ale musí reagovat na vývoj vnějšího prostředí. Absolutní pokles obratu, který sám o sobě znamená snížený stav pohledávek k financování, má dvě příčiny a ukazuje se, že jejich vliv je v podstatě vyrovnaný. První z nich je logická reakce všech finančních institucí, tedy i factoringových firem, na krizový vývoj v podobě zpřísnění akceptační politiky. Stručně řečeno, i flexibilní factoringové firmy se chovají konzervativněji, což vede k tomu, že sice registrují zvýšený zájem o svůj produkt, uzavírají více nových smluv, ale negenerují z nich tolik obratu, aby vyvážil pokles způsobený exity ze starších smluvních vztahů, které se staly díky krizi příliš rizikovými i pro factoringové řešení. A druhou příčinou je celkový pokles ekonomické aktivity a v mnoha oborech i cen, tedy jevy, které obecně snižují tržby řady firem a tím i objem pohledávek k postoupení, pokud jsou tyto firmy klienty factoringového sektoru.
Dalo by se očekávat, že klesání obratu z výše uvedených příčin bude přinejmenším přibrzďovat zvýšený zájem o zajištění proti riziku neplacení. Tzv. bezregresní factoring, který jednoduše a účinně chrání své uživatele právě proti negativním důsledkům platebních výpadků, je ovšem do značné míry závislý na situaci v úvěrovém pojištění, neboť není žádným tajemstvím, že factoringové společnosti ošetřují pro potřeby tohoto produktu svá rizika ve spolupráci s úvěrovými pojišťovny. Lze říci, že tyto instituce jsou velice globální, a proto na ně dopadly důsledky celosvětové krize už v jejím raném stádiu. Jejich reakce logicky spočívala také v konzervativním přístupu, který v extremních případech znamenal plošné rušení úvěrových limitů pro celé obory podnikání. Ani úvěrovým pojišťovnám pochopitelně nelze tento postup vyčítat, ale společně se zvýšením pojistného znamenal, že potenciální zájem dodavatelů o tento typ zajištění nemohl být zcela využit, což se projevilo i ve statistikách factoringových transakcí tím, že se podíl pohledávek postoupených v rámci bezregresního factoringu v porovnání s minulým rokem prakticky nezměnil (zhruba 25 %). Je třeba zdůraznit, že úvěrové pojišťovny reagují nyní rychle i na první náznaky oživení světové ekonomiky a trh se aktivuje. Pojištění pohledávek a bezregresní factoring lze proto pokládat za řešení i teď, kdy situace jednotlivých odběratelů může být nadále poměrně nejistá, a podnikatelé by se o možné využití těchto produktů měli jistě zajímat.
To, že objem factoringových transakcí zatím neroste tak, jak někteří odborníci předpokládali, je způsobeno kombinací výše uvedených příčin a jistě by se našla řada dalších. Celkové zpomalení finančních toků, zhoršená dostupnost bankovních úvěrů a výsledné problémy s likviditou daly jistě celé řadě podnikatelských subjektů vzpomenout na období devadesátých let minulého století a financují se na úkor svých dodavatelů. Svědčí o tom prodlužování návratnosti, které v letošním roce factoringové firmy zaznamenaly (lze ovšem předpokládat, že se netýká pouze omezeného segmentu factoringových operací, ale celé ekonomiky).
V každém případě ovšem platí, že pokud někdo chce eliminovat problémy v cash-flow a naopak nechce volit postup, kterým do podobných potíží zatáhne i své obchodní partnery, měl by hledat způsob, který umožní dodat do vzájemných obchodních vztahů další finanční zdroje. A právě k tomu je factoring vhodným a rychlým řešením i v období krize, věřme, že pomalu odeznívající. K tomu, aby bylo možné posílit financování factoringem, není třeba mnoho. Obvykle stačí dobré pohledávky se smluvně dojednanou splatností 30 – 90 dnů, které vznikají za minimálně čtyřmi či pěti odběrateli a zajistí tak přijatelné rozložení rizika, a dodavatel získá ve velmi krátkém čase dodatečné zdroje ve výši až 80 % z jejich hodnoty. Logickou podmínkou je samozřejmě i předpoklad, že podnikání má šanci přežít a dále se rozvíjet, protože ani factoring není řešením pro beznadějné situace.
A jaké tedy budou oslavy 20. výročí factoringu v České republice? Bohaté či chudé? To asi skutečně nelze ještě předpovědět, protože to příliš záleží i na řadě vnějších okolností. Factoring jako finanční produkt by si v každém případě zasloužil oslavu důstojnou, protože v nelehkých podmínkách porevolučního vývoje a bez zásadní podpory v legislativě pomohl celé řadě firem a je připraven tak působit i v současné době ekonomické stagnace.
Tomáš Morávek, 16. 9. 2009